 |
|
| AUTOR: |
 |
Hifil
Založen: 3.8.2007
Články: 3
Komentáře: 2
|
|
Hodnocení: 2.71/5.00 [7]
|
 |
|
 |
Článek |
Strana 1 z 1 |
|
| |
Úvodem:
Jelikož často komunikuju s lidmi, kteří si vybírají komponenty pro ozvučení svých aut, zjistil jsem, že kritéria při výběru jsou u každého jiná. Ať už se jedná o reproduktory, zesilovače, subwoofery, nebo autorádia. Rozhodl jsem se sepsat pár faktů a také svých zkušeností o reproduktorech a jejich jednotlivých parametrech, podle kterých si reproduktory vybíráme. Občas je totiž těžké nenaletět výrobcům na vše, co nám předloží.
Základní rozdělení reproduktorů:
Reproduktory rozdělujeme podle toho, jaké tóny hrají. Nejhlubší tóny (nejnižší frekvence zvuku) vytváří subwoofery. Další složkou zvukového spektra jsou basy a kickbassy – to jsou vyšší basové tóny a údery. Ty mají na svědomí basové reproduktory (woofery). Dále je to střední pásmo (zpěv, syntetyzátory, sólové kytary, ...) – toto pásmo přehrávají středotónové reproduktory (midrange). O nejvyšší pásmo zvuku se starají tweetery - výškové reproduktory (činelky, zvonečky, ale částečně i zpěv, atd.)
U autoreproduktorů se nejčastěji setkáme s kombinací více těchto pásem v jedné sadě. Často se setkáme s pojmem středobas (středobasový rep., mid-woofer). To je reproduktor, který zvládne zahrát basové i střední pásmo.
Většina dvoupásmových autoreproduktorů se skládá ze středobasu a výškového reproduktoru. Takový reproduktor pak může obstarat téměř celé zvukové spektrum (kromě nejhlubších tónů).
Každý vícepásmový reproduktor je vlastně sestava více různých reproduktorů. Jsou-li tyto reproduktory smontovány do jednoho celku, jedná se o repro koaxiální (případně triaxiální, quadaxiální, ..) Pokud jsou jednotlivé repro oddělené tak, že se dá každý jednotlivý reproduktor v autě namontovat jinam, jedná se o reproduktory komponentní. Součástí každé sady komponentních reprodutorů jsou také frekvenční výhybky, které optimálně rozdělují zvukový signál pro jednotlivé reproduktory sady.
U všech těchto druhů reproduktorů ale platí prakticky stejná pravidla a týkají se jich i stejné parametry. Pokud tedy nadále použiju slovo „reproduktor“, budu mít na mysli jak subwoofer, středobas, výškový reproduktor, tak třeba i celou třípásmovou sestavu reproduktorů jakožto celek.
Základní parametry reproduktorů:
Citlivost
Reproduktor je zařízení, které přeměňuje elektrickou energii na zvuk. Účinnost této přeměny je ale velmi malá, protože většina energie se přemění v teplo. Každý reproduktor je tedy vlastně topné těleso, jehož vedlejším produktem je zvuk  . Pro vyjádření energetické účinnosti produkce zvuku používáme pojem citlivost. Tento parametr dle dané normy určuje, jaký akustický tlak (jak hlasitý zvuk) v decibelech (dB) vytvoří reproduktor ve vzdálenosti jednoho metru při dodávaném výkonu 1 Watt. U reproduktorů určených pro ozvučení auta se citlivost většinou pohybuje mezi 84 – 94 dB. Co se týče vztahu mezi citlivostí, akustickým tlakem a potřebným výkonem, platí přibližně a zjednodušeně to, že pokud chceme dosáhnout o 10 dB vyššího akustického tlaku, musíme zdesetinásobit výkon. Pro velmi hlasitou reprodukci potřebujeme maximální akustický tlak okolo 110 dB. Při citlivosti reproduktoru 90 dB k tomu potřebujeme výkon 100 W. Z toho tedy vyplývá, že při použití reproduktoru s vyšší citlivostí dosáhneme stejného akustického tlaku i při nižším dodávaném výkonu (nebo naopak vyšší hlasitosti při stejném výkonu).
U jednoduchých (jednopásmových) reproduktorů (subwoofery, kickbassy, výškové reproduktory, ..) solidní výrobci (potažmo pak i prodejci) udávají tento parametr přesně a správně a je tedy možné se tímto parametrem řídit při výběru. Problém ale často nastává u vícepásmových reproduktorů. Jak je psáno výše, jedná se o sestavu více různých reproduktorů, které mají většinou i různou citlivost. Výrobce pak udává citlivost toho „nejlepšího“ z nich. Může se pak stát, že dvoupásmové reproduktory s udanou citlivostí 92 dB mají výškáč s touto citlivostí, ale středobas má citlivost 87 dB. Pak nezbývá, než výškový reproduktor nějak utlumit (ekvalizerem rádia, přepínačem na výhybce, ....) tak, aby hlasitost jednotlivých složek hudby byla stejná a poslech příjemný. Pokud se ale podaří hlasitost srovnat, vzniknou vlastně reproduktory s využívanou citlivostí 87 dB. Mnohdy se pak může stát, že po výměně vysoce citlivých reproduktorů za průměrné dosáhnete při stejném výkonu vyšší hlasitosti a vyrovnanějšího podání jednotlivých složek hudby. U vícepásmových reproduktorů bych tedy tento parametr bral trochu s rezervou..
Výkon reproduktoru
Technicky správně tedy příkon reproduktoru – tj. jak velký výkon lze do reproduktoru dodávat. Většina výrobců i prodejců ale udává "výkon", takže se tohoto slova budu držet také. Při výběru reproduktorů je důležitý jmenovitý výkon reproduktoru (výkon RMS). Výkon RMS se udává pro speciální testovací signál, který má v dlouhodobém průměru obdobný charakter jako přirozený (hudební) signál. Jmenovitý výkon se pak vypočítává a jeho velikost určuje, co reproduktor vydrží po dobu 100 hodin, aniž by byl poškozen. Tento údaj však neznamená, že pokud budeme reproduktor napájet tímto výkonem, nezkreslí se signál. Zkreslení zvuku záleží na spoustě dalších věcí, jako je například frekvence signálu, mechanická konstrukce reproduktoru, ale i způsob montáže a dalších... (o tom níže) Maximální výkon pak určuje, jak velký špičkový výkon na malý okamžik reproduktor vydrží bez poškození. Najdou se často i produkty, jejichž maximální výkon je oproti výkonu RMS třeba pětinásobný nebo i vyšší. Pak takový údaj silně zavání nepravdivostí... Maximální výkon je u reproduktorů většinou 1,5 až 3x vyšší, než výkon RMS.
Při výběru reproduktorů bych doporučoval vnímat výkon RMS a řídit se podle RMS výkonu zesilovače. Pokud budu mít zesilovač s výkonem 100W RMS na každý kanál, nebudu si k němu například pořizovat reproduktory s výkonem 40W RMS. To by byly vyhozené peníze za zbytečně výkonný zesilovač. Když budu mít naopak zesilovač pro subwoofer s výkonem 150W RMS, nebude dobré k němu připojit těžký subwoofer o výkonu 1000W RMS – zesilovač s nim ani nehne. Dobré výkonové sladění může vést ke kvalitnímu přednesu sestavy i s nízkými náklady.
Impendance
Většina prodejců i výrobců používá kvůli zjednodušení slovo „impendance“ pro popis parametru „jmenovitá impendance“. Mezi těmito dvěma parametry je však rozdíl! U drtivé většiny reproduktorů se setkáme s jmenovitou impendancí 4 Ohmy. Výjimečně pak třeba 2, 3, 6 nebo 8 Ohmů. U subwooferů i 1 nebo 0,5 Ohmu. „Skutečná“ impendace reproduktoru je ale proměnlivá a to v závislosti na frekvenci signálu. Dle norem by ale minimální hodnota impendance neměla v celém frekvenčním rozsahu reproduktoru klesnout pod 75 procent jmenovité impendance. To znamená, že u čtyřohmového reproduktoru by neměla klesnout pod 3 Ohmy. Nejvyšší impendance reproduktoru v oblasti nižších frekvencí nastává při signálu o frekvenci rovnající se rezonanční frekvenci daného reproduktoru. Při tomto kmitočtu může dosahovat i více než desetinásobku jmenovité impendance. Na grafu je příklad závislosti impendance na frekvenci signálu (červená linka)
S nižší impendancí rostou nároky na zesilovač a jeho napájení. Tím pádem s nižší impendancí bude docházet při běžné hlasitosti k většímu zkreslení. Na druhou stranu pokud se na zesilovač místo čtyřohmového reproduktoru připojí dvouohmový, tak (za předpokladu, že je zesilovač stabilní i při zátěži na 2 Ohm) rapidně vzroste výkon zesilovače. Tím pádem dosáhneme většího akustického tlaku. To se využívá zejména u subwooferů, kde je vysoký výkon potřebný a zkreslení není tak slyšitelné. Pro ostatní reproduktory jsou 4 Ohmy dobrým kompromisem mezi výkonem a hlasitostí.
S impendancí a počtem reproduktorů se dá také „čachrovat“ při připojování k zesilovači. Pokud mám například dva subwoofery s impendancí 2 Ohmy, můžu je k zesilovači připojit buď za sebe (do série), čímž vytvořím pro zesilovač zátěž 4 Ohmy, nebo je můžu zapojit vedle sebe (paralelně) a tím vytvořit zátěž pro zesilovač 1 Ohm.
Rezonanční frekvence (Fs)
Ta přibližně určuje nejnižší frekvenci signálu, pro kterou je daný reproduktor použitelný. Tento parametr je důležitý zejména u subwooferů – čím je rezonanční frekvence nižší, tím hlubší tóny reproduktor umí zahrát. Tento parametr lze mnohdy poměrně výrazně ovlivnit montáží do ozvučnice. Například když dáme určitý subwoofer s udanou rezonanční frekvencí 37 Hz do vhodné uzavřené ozvučnice, změní se jeho rezonanční frekvence (spolu s mnoha dalšími parametry) například na 25 Hz. Specielně subwoofery versus ozvučnice je téma na zvláštní článek...
Frekvenční rozsah
Hodně vnímaný parametr a často důležitým měřítkem při výběru. S tímto parametrem to ale vůbec není jednoduché. Podle daných základních norem by tento parametr měl být udáván tak, aby rozsah frekvencí vyjadřoval spektrum frekvencí signálu, které reproduktor při dodávaném výkonu jednoho wattu přemění na zvuk o akustickém tlaku nižším o nejvýše 3 dB než je citlivost reproduktoru. To znamená, že například reproduktor (nebo sestava reproduktorů) s citlivostí 90 dB a frekvenčním rozsahu 50 – 20.000 Hz by při dodávaném výkonu jeden Watt neměl při přehrávání frekvencí v daném rozsahu hrát s menším akustickým tlakem (hlasitostí) než 87 dB. Problém je ale v tom, že norem pro určení tohoto rozsahu existuje více (liší se zejména tím, o kolik dB může být akustický tlak nižší) a většina výrobců neudává normu, podle které je parametr udáván. Takže pokud porovnávám dva reproduktory, u kterých jsou různé frekvenční rozsahy, může to vypadat například takto:
První reproduktory mají rozsah například 40-25.000 Hz bez udání normy
Druhé reproduktory mají rozsah například 55 – 20.000 Hz bez udání normy
Na první pohled je lepší frekvenční rozsah u těch prvních.. Ale pokud jsou první udané v normě –7 dB a druhé –3 dB, pak mohou být lepší ty druhé – i to je ale ve hvězdách.
Nezbývá, než věřit výrobci, že použil tu správnou normu a ne nějakou „svojí“. Kdyby tu správnou normu používali i ti, kteří popisují citlivost tak, jak jsem psal výše (a že jich je!), prakticky by se s danými reproduktory do normy nemohli vejít.
Dalším problémem s tímto parametrem je to, že je udáván při výkonu jeden watt. Každý reproduktor má své meze a jednou z těch mezí je i to, jak hodně se může vychýlit membrána reproduktoru, aby nebyl rapidně zkreslován zvuk. Tato hodnota je nazývána maximální lineární výchylkou (označovanou Xmax). Vychýlení membrány se zvětšuje zaprvé v závislosti na frekvenci signálu (čím hlubší tón, tím více membrána „lítá“) a zadruhé v závislosti na dodávaném výkonu (čím více je volume doprava, tím více lítá membrána). Takže pokud například dokáže reproduktor s frekvenčním rozsahem 45 – 20.000 Hz při dodávaném výkonu jeden Watt správně a přesně proměnit signál o frekvenci 50 Hz na zvuk, rozhodně nemusí správně a přesně přeměnit ten samý signál na zvuk při dodávaném výkonu 20 Wattů, protože v tu chvíli už může dojít k překročení maximální lineární výchylky. I díky tomuto parametru (který bohužel u běžných reproduktorů výrobci udávají málokdy) se může stát, že při běžné hlasitosti mohou reproduktory se zdánlivě dobrým frekvenčním rozsahem nezvládat okraje tohoto rozsahu a silně zkreslovat, zatímco jiné reproduktory s o něco menším frekvenčním rozsahem zvládají bez problémů zahrát vše a výsledný zvuk je mnohem lepší a obsáhlejší.
Z toho vyplývá, že i tento parametr bych nedoporučoval pokládat za rozhodující při výběru.
Frekvenční rozsah je také některými výrobci popisován neuvěřitelně... nebo spíše úsměvně.
Existují i takové popisy tohoto paramtru, podle kterých má třinácticentimetrový reproduktor frekvenční rozsah 30 – 50.000 Hz. K dolní hranici se dá říct jen to, že mnohé velké subwoofery s touto frekvencí mají problém, takže je přinejmenším neuvěřitelné, že by ji dokázal zahrát tak malý repráček...
Velmi mladý člověk s absolutně zdravým sluchem dokáže uslyšet i zvuk o frekvenci okolo 20.000 Hz. Stárnutím a pobytem v hlučném prostředí se tato hranice výrazně snižuje, takže běžně slyšíme řekněme okolo 15 – 18 kHz. Vyšší frekvence žádná hudba neobsahuje, protože k tomu samozřejmě není důvod. Pokud by tedy reproduktor frekvenci zvuku 50 kHz (ultrazvuk) skutečně dokázal produkovat, pokud by to dokázalo zároveň i autorádio a zesilovače a pokud by takový zvuk obsahovala i hudba, ocenil by to jedině kolem letící netopýr (za předpokladu že by kvůli rušení jeho sonaru nenarazil do zdi  ).
Příjemný přednes
Bohužel tento parametr nelze nijak vypočítat, změřit nebo popsat čísly. Naprosto objektivně to zjistíte pouze poslechem. Je to věc, která záleží na ohromné spoustě detailů v konstrukci reproduktoru. Počínaje použitými materiály (membrána, závěs, magnet, cívka, ...), tvarem toho všeho, velikostí toho všeho a přesností výroby. Záleží také na tom, jak dobře se vývojářům reproduktoru podaří sladit jednotlivé vlastnosti reproduktoru. Například sílu hnací části (magnet a cívka) s váhou membrány a tuhostí závěsu. V konstrukci reproduktoru souvisí vždy něco s něčím a každý reproduktor je tedy shlukem kompromisů. Je například velmi obtížné sladit vysokou citlivost s vysokou zatížitelností (výkonem) tak, aby „to hrálo“. Při vyšším zatížení stoupá výchylka membrány, aby mohla být výchylka dostatečně velká, musí být o to delší cívka. Delší cívka je těžší, takže je těžší i celá membrána (respektive pohyblivá část reproduktoru) – tím klesá citlivost, protože více energie se spotřebuje na rozhýbání těžší membrány.. Těžší membrána má také větší sklon k dokmitům a podobným neřestím, které kazí zvuk. To se dá řešit přizpůsobením závěsu membrány - tím ale opět trpí citlivost. A tak je to prakticky stále dokola.. To, jak zní hudba z reproduktorů, lze hodně vylepšit, ale také pokazit montáží reproduktorů. Kvalitní montáž dokáže z reproduktoru vytáhnout maximum.
Jaký z toho plyne závěr?
Reproduktory tedy mohou být vysoce citlivé, výkonné, s dobrou frekvenční charakteristikou, příjemným přednesem nebo levné.
Jsou i takové, které z toho nesplňují nic, ale ještě jsem se nesetkal s takovými, které by splňovaly vše. Až je objevím, určitě si je koupím!!  Obávám se ale, že se takových nedočkám. Většina v sobě spojuje dvě, tři, výjimečně čtyři z těchto výhod, respektive nabízí zajímavé kompromisy a je pouze na nás, abychom si vybrali, co oželíme, nebo naopak co je pro nás důležité.
Pravdy a mýty o reproduktorech:
Čím větší, tím lepší! To je v podstatě pravda. Alespoň u středobasu nebo basového reproduktoru. Všeobecně se dá říci, že čím větší je membrána reproduktoru, tím hlubší tón umí dobře zahrát. Pokud tedy existuje možnost namontovat do auta místo deseticentimetrových repráčků sedmnácticentimetrové, bude změna stoprocentně k lepšímu. Trochu složitější je to u subwooferů .Velký – řekněme 15“ subwoofer sice dokáže zahrát hlubší tóny v čistší podobě, ale zase díky těžké a velké membráně nedokáže tak rychle reagovat na prudké změny frekvencí – to dokáže mnohem lépe 10“ subwoofer. U subwooferu tedy záleží také na tom, jaká hudba bude hrát. Na rock, metal a podobně, kde je velký objem hlubokých basových tónů bude lepší 15“ reproduktor. Ale pro dynamickou elektronickou hudbu, kde se vyskytuje obrovská změť basových tónů a úderů bude lepší třeba těch 10“.
Čím větší magnet, tím lepší! Toto je složitější. Nepovažoval bych to ani za pravdu, ani za vyložený nesmysl.. Záleží na tom, jak je sladěna síla magnetu (s tím, že objemově větší magnet nemusí být nutně silnější!!! – záleží na použitých materiálech) s ostatními částmi reproduktoru. Je ale jasné, že čím větším výkonem se chystáme reproduktor budit, tím by měl být i silnější magnet. Pohledem ale sílu magnetu stejně nezjistíme.
Čím více pásem, tím lépe! Jak se to vezme... Mnoho výrobců na toto heslo sází a navěsí na své produkty ohromující počet všelijakých reproduktůrků.. Pak spočítají, kolik se jich tam vešlo a nazvou reproduktor X-pásmovým. Čím více jednotlivých reproduktorů je, tím složitější je sladit vše do jednoho celku tak, aby se to dalo poslouchat. Pro dobrou produkci zvuku od basů až po výšky stačí dvě, maximálně tři pásma. Mnohem důležitější, než počet reproduktorů je jejich vzájemná souhra a sladění! Dobré dvoupásmové reproduktory zahrají lépe a příjemněji, než (mnohdy dokonce dražší) „hafopásmové“.
Komponentní reproduktory nemají bez zesilovače smysl! Pokud se budeme bavit o montáži do předních dveří, pak je to nesmysl. Čím vyšší frekvence, tím více směrově se šíří a tím více směrově je vnímána lidským uchem. Při použití komponentních reproduktorů si můžeme výškové (u třípásmových i středové) reproduktory namontovat co nejblíže výšce uší a namířit k nim. Tím docílíme mnohem lepšího vnímání prostoru a vysokých tónů. Pokud namontujeme dolu do dveří koaxiální reproduktory, budou nám vysoké tóny hrát do kotníků a budeme je vnímat jakoby z podlahy a zkresleně kvůli odrazům a podobně. Na některých rádiích jsou sice různé funkce, kterými lze zvuk jakoby „zvednout“, dobré komponenty to ale nenahradí. Pro montáž například do zadního plata koaxiální reproduktory určitě postačí. O výkon, kterým reproduktory budeme budit tu vůbec nejde.
Reproduktory mají ještě mnoho dalších parametrů a vlastností. Ty jsou zajímavé především u subwooferů. Těm se budu věnovat v některém dalším článku.
Snad vám informace z tohoto článku budou užitečné při výběru reproduktorů pro vaši  (nebo i něco jiného).
Hifil |
|
Autor |
Komentáře |
|
crxmann
Články: 16777126
Komentáře: 92
|
|
| Zaslal: 4.3.2009 , 21:25 Předmět: |
|
Tak jsem si myslel, že to trochu chápu. Díky Hifile že si mi vyvedl z omylu. Luxusní článek. Jsem zvědavý na další.  |
|
Minor
Články: 1
Komentáře: 18
|
|
| Zaslal: 4.3.2009 , 21:33 Předmět: |
|
| Bezva článek. Díky. |
|
James
Články: 0
Komentáře: 1
|
|
 Zaslal: 8.3.2009 , 12:21 Předmět: |
|
| budeme cakat na ten dalsi clanok o subwooferoch a ozvucniciach ( ktory dufam pride ) |
|
Dave1984
Články: 0
Komentáře: 1
|
|
| Zaslal: 8.3.2009 , 18:06 Předmět: |
|
| jen bych upravil trochu ten poslední odstavec, píšeš tamv nadpise, že kompa nemají bez zesilovače smysl a vysvětluješ, že kompa jsou lepší než koaxy, které míří na nohy |
|
Hifil
Články: 3
Komentáře: 2
|
|
| Zaslal: 8.3.2009 , 18:19 Předmět: |
|
Dave1984: No jo... to už mi řikala i meguška, když si to porvé přečetla 
Je to tak. Popisuju, proč jsou vpředu dobré komponentní reproduktory. Odstavec končí tím, že konstatuju, že s výkonem to nemá nic společného. Tím jsem chtěl říct, že výhody komponentních reproduktorů zůstávají stejné, ať už jsou repra buzené rádiem, nebo zesilovačem.
Napsal jsem to blbě, uznávám.. |
|
Tranďák
Články: 0
Komentáře: 1
|
|
| Zaslal: 31.3.2009 , 19:56 Předmět: |
|
Pěkný , fakt pěkný článek . Kdysi jsem stavěl reprobedny ..a docela prý dobře hrály ...  ..ale to už je dávno .
V mém prvním autě ( Civic 4G 3D ) jsem měl postavenou hudbu , teď v mém Accord ( 7G , tourer ) mám repro origoš , ale uvažuju o jejich výměně .
Krmení obstarává origo rádio , jedná se mi jen o výměnu repro .
Poradí někdo nějaké výrobky , popřípadě kde se zeptat , poptat , atd . ?
Ani zatím nevím , jaký tam je průměr .. a hlavně jakou hloubku repro / do dveří ) si můžu dovolit .....
Prosím prosím o radu ...
Děkuji Všem
Navždy Váš .... Tranďák |
|
Rating box? ? neni
| |
|
| AUTOR: |
|
Hifil
Založen: 3.8.2007
Články: 3
Komentáře: 2
|
|
Hodnocení: 2.71/5.00 [7]
|
|
|
|
|
|
 | Časy uváděny v GMT + 1 hodina |
You cannot post articles in this chapter
You cannot edit your articles in this chapter
You cannot delete your articles in this chapter
You cannot rate articles in this chapter
You cannot approve articles in this chapter
You cannot post comments in this chapter
You cannot edit your comments in this chapter
You cannot delete your comments in this chapter
You cannot rate comments in this chapter
|
|
|
